Elektrotechnický obzor – Rekuperace u elektrocyklu v roce 1944

Časopis Elektrotechnický obzor – červen 1944

Ještě i dnes nemá hodně typů elektrických skútrů žádné využití energie vzniklé brzděním, tj. rekuperaci. A stroje, které to umí, se tím náležitě chlubí a vyvolávají dojem, že jde o novou, moderní a převratnou technologii.

To že rekuperace byla na elektrických vozidlech již v 19. století, tedy v raných dobách elektromobilismu je věc známá a dohledatelná.

Ale to, že byla na jednostopém elektrickém stroji použita u nás již před více než 70 lety asi tak známé není. A překvapí i to, že již v této době byla měřena přesná kapacita akumulátoru během jízdy pomocí využitých ampérhodin a ne pouhým voltmetrem, tak jak to známe u mnoha dnešních elektroskútrů.

Děkujeme webu fugner.cz za inspiraci i zapůjčení podkladů a publikujeme zde doslovný opis časopisu Elektrotechnický obzor z roku 1944, kde je vše popsáno.

Elektrotechnický obzor – červen 1944 (přepis originálu)

Elektrocykl

Odborným tiskem proběhnou občas zprávy o konstrukcích jízdních kol s pomocným elektrickým pohonem. Jde zejména o švédské a německé konstrukce.

Věnujme pozornost také původnímu domácímu řešení, jež provedl Ing. H. Fügner, který se už od r. 1938 úspěšně zabývá řešením těchto otázek. Do roku 1943 provedl několik konstrukcí, jež soustavně zkoušel a měřil důležité provozní veličiny.

Uvedu zde stručný popis posledního prototypu. Kostra kola a pneumatiky pocházejí z kola ČZs pomocným motorkem. Pohonný motor je speciálně převinuté a upravené dynamo Scintilla 150 W typ 1½, které představuje kompoudní stroj o provozním napětí 24 V. Účinnost motoru, měřená dynamometrem, je 74% při příkonu 450 W a 70% při příkonu 360 W.

Zdrojem pohonné energie jsou baterie ve dvou skupinách po 12 V, jež lze kontrolérem řaditi v serii, nebo paralelně, takže motor pracuje hospodárně ve dvou stupních (napětí 12 a 24 V).

Kontrolér má kromě 2 hospodárných stupňů ještě 3 odporové stupně pro paralelní spojení obou baterií (rozjezd) a 3 odporové stupně pro seriové řadění (jízda). Mimoto má 8 odporových brzdících stupňů. Při jízdě s kopce lze rekuperovati v hospodárné poloze kontroléru (12 nebo 24 V).

Otáčky pohonného motoru lze ekonomicky regulovati budícím proudem derivačního vinutí v mezích 1570 ot/min až 4030 ot/min (při seriovém spojení obou baterií). Příslušný derivační reostat je ovládán ohebným hřídelem pravou otočnou rukovětí řidítek.

Proud motoru je měřen ampérmetrem systém Deprez (s nulou uprostřed) jehož bočník je tvořen jednou polovinou seriového vinutí elektromotoru, toto uspořádání značí úsporu energie.

Stav akumulátorové baterie kontroluje ampérhodinové počítadlo, jehož proudový bočník tvoří druhá polovina seriového vinutí elektromotoru.

Rychlost elektrocyklu a ujetý počet kilometrů je udáván tachometrem a počítadlem.

Převod na zadní kolo je řetězový, přes předlohu o celkovém převodu 1 : 13,8.

Naměřené proudové hodnoty:

Jízda v rovině s plně nabuzeným derivačním vinutím 11.5 A , 24 V.
Jízda v rovině s odpojeným derivačním vinutím 20 A, 24 V.
Dosažená rychlost 36 km/h.
Stoupání 18 %, asfaltová vozovka 38 A, 24 V
Dosažená rychlost 4 km/h.

Užité baterie:

Alkalická bvaterie NIFE o kapacitě 30 Ah při 3hodinovém vybíjení.
Dojezd na rovině 40 km.
Váha elektrocyklu i s baterií 96 kg.
Olověná baterie, pastová, o kapacitě 75 Ah při 10hod. vybíjení.
Dojezd na rovině 70 km.
Váha elektrocyklu s baterií 140 kg.
Užitné zatížení v obou případech 105 kg.
Průměrná cestovní rychlost: 20 km/hod.

Konstruktér koná v současně době pokusy s větší alkalickou baterií o kapacitě 45 Ah při 3hodinovém vybíjení. Podle dosud vykonaných měření bude dojezd asi 60–70 km při váze elektrocyklu 120 kg.

Strnad

To je celý článek, který není nutné asi dále komentovat.